Záchranář
Každý den se díval smrti do očí….. Však nevěděl, co ho čeká. Když jeho svět se v noci otočí, pak se zase svléká. Zase ten oranžový plášť na sebe si bral, manželku políbil a jel dál.
Jenže tento den byl něčím výjimečný, pro něj ale jako každý jiný. Sedl si do auta, nastartoval motor, vyjel z bláta a jel do hor.
Tam v horách byla jeho práce, myslíte že stromy kácel?
Ach ne, to je omyl, ani větev by nezlomil. V lesích totiž přistávací plocha byla, i když ji voda zlila. Pracoval jako záchranář, vždy jeho pevná byla tvář. Zachraňoval lidi, i když to byli zmrdi. Srdce na dobrém měl místě, vrtulníkem ale nemohl svíst tě.
Ten osudoví den však stalo se tohle: Když akce se zase rozpoutala, zranění svá pozornost upoutala. On letěl zachránit pytláka, který zvěř v lese láká. Jenže dnes se spálil, sám sebe do pasti chytil. On, co létal ve vrtulníku věděl, že pytlák má zranění v kotníku. Věděl, že to pytlák je, však letěl nevnímaje. Pak ale motor začal chrastit, karty naděje se začly mastit. Záchranář dělal vše co mohl, ničím si ale nepomohl. Bolest co přišla vzápětí, zvýšila v záchranáři napětí. Pomalu zavírá oči a celý svět se mu točí. Ta bolest je nesnesitelná, záchranář čeká jen na smrt. Hleděl smrti každý den do tváře, s nikým se život nepáře. Teď i jeho dostihla smrt, kvůli tomu, že stražil pasti nějaký zmrd. A co záchranářova rodina? Ještě neudeřila jejich hodina. Teď v klidu spí a čekají, až jejich otec dech zatají a přistoupí k jejich postelím.
/Nesmějte se, prosím/ xDD